Karel Štolba

Pochází z hudební rodiny (dědeček byl houslistou, otec, jenž vedl amatérský soubor Jazz Combo Ústí, pianistou). Studoval na Střední všeobecně vzdělávací škole v rodišti (1962–65), hře na housle se učil od pěti let, pak ji studoval hru na Pedagogické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem (1965–69, absolvoval Koncertem e moll pro housle a orchestr Felixe Mendelssohna–Bartholdyho, Mgr.). V době vysokoškolských studií založil Sextet Pedagogické fakulty, ve kterém působili mimo jiné trumpetista Michal Gera, hráč na bicí nástroje Jiří Hájek a tenorsaxofonista Jiří Jech. Soubor vedle běžné taneční hudby hrál také moderní jazz v hardbopovém stylu a vystupoval na amatérských jazzových festivalech (Přerov, Mariánské Lázně, Mladá Boleslav) a zvítězil na Jazzuniverziádě v Českých Budějovicích (1967).

V letech 1969–70 absolvoval Štolba vojenskou základní službu v big bandu Pavla Bayerleho v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého, v následujících dvou letech (1970–71) působil jako pianista v zájezdovém pořadu Milana Lasici a Júlia Satinského. Poté byl členem doprovodné skupiny Karla Černocha Akvarel a po odchodu jejího vedoucího (Pavel Petráš) převzal vedení souboru; současně byl angažován v Divadle Ateliér. Od roku 1976 dosud je pianistou skupiny Golem, vedené Janem Václavíkem, s níž vystupoval mimo jiné v několika zemích západní Evropy, na Kubě a ve Vietnamu. V letech 1977–85 spolupracoval při natáčení filmové hudby Karla Svobody a při natáčení dvou alb skupiny Discobolos, 2002–03 doprovázel Martu Kubišovou v komorním muzikálu Andrew Lloyd Webbera Líp se loučí v neděli a při jejím recitálu Já jsem já. V letech 1989–92 se zúčastnil celoevropského turné Best of Broadway s hvězdami filmových muzikálů.

Štolba se významně uplatnil také jako skladatel a aranžér, o čemž svědčí gramofonová alba Karla Černocha Letiště, Popelky a Srdce z plíšku, hudba k divadelním inscenacím Josefa Dvořáka a Jiřího Cízlera Děte domů, babi, tady umřel chlap a Držte si klobouk, babi, jedem z kopce, hudba ke krátkým filmům Abeceda a O kráse pohybu (1971). Je autorem více než stovky písní na texty Zdeňka Borovce, Eduarda Krečmara, Pavla Vrby, Josefa Laufra a dalších, dále několika jazzových kompozic pro různá obsazení od tria až k big bandu. V roce 1993 upravil pro německého tenoristu Michela Tizianiho dvanáct tenorových árií, jež byly po nahrávce ve studiu Státní opery Praha vydány na zvukových nosičích. Snímky jeho skladeb a úprav byly vyšly ve vydavatelstvích Supraphon, Panton, Wenkov, Multisonic atd. Štolba získal 1967 a 1981 bronzovou Děčínskou Kotvu a 1983 se s písní Na plný plyn probojoval do finále Bratislavské lyry. Významnou částí Štolbova uměleckého působení je dvacet let trvající spolupráce s Českou televizí, od 1996 také s TV Nova a s TV Prima. Od roku 1996 působí jako pedagog na oddělení populární hudby na pražské konzervatoři (obor skladba).

Štolbův přínos české populární hudbě spočívá především v jeho hře na klávesové nástroje, v níž uplatňuje improvizační fantazií a stylovou přizpůsobivost. Neméně významná je jeho práce aranžérská: ve stovkách úprav písní pro nejrůznější obsazení se projevila instrumentační vynalézavost a schopnost najít adekvátní vyjádření pro specifický obsah zpracovávaných skladeb. Štolba je také spolehlivým doprovázečem, který ve spolupráci s Martou Kubišovou prokázal smysl pro osobitý charakter zpěvaččina hlasového naturelu.